Mazda

Rozhodli jsme se ke koupi auta. Rozhodnutí sice důležité, ale nikterak dobrodružné, mohlo by se případnému čtenáři na první pohled zdát. Přesto přineslo příběh s drobnými zápletkami, které mě vybídly k psaní. Jsme specifická rodina. V mnoha ohledech. Naučili jsme se jezdit manželčiným nejmenším autem na světě, protože nám to ušetři hodně peněz. Byli jsme s ním dokonce v Chorvatsku a nepocítili jsme nějaké extrémní potíže se do něj vejít. Díky této průpravě pak člověk není omezen na výběr rodinného vozu (a nemusí mu tedy nutně vyjí ...

Happy end

Ještě jednou o dřevěných voňavých kráskách

Nedávno jsem tady psal o neuskutečněném happyendu a netušil jsem, jak brzo na něj dojde. A je tu, v plné síle! Doufám vlastně, že to není happy end, ale happy beginning. Můj dnešní příspěvek asi nebude moc zábavný a ani trochu filozofující. Bude to popis. Popisuje nicméně tak důležitou věc, že své místo v mém blogu má. Krátce před vypuknutím léta jsem strávil dva dny pracovně v Praze. Kousek od studia Jezerka, kousek od mého dřívějšího bydlení a kousek od jediného českého distributora ...

Jak jsem potkal bohyni

O dřevěných voňavých kráskách

Říká se, že ve stárnoucích mužích se probouzí druhá míza. Hledají si milenky, nebo dělají jiné nebezpečné opičárny. Zřejmě se tak děje v okamžiku, kdy se dostavuje pocit, že mají všechno splněno. Nemůžu říct, že by se mi nějaký podobný pocit dostavoval, ale druhá míza evidentně přišla. Asi hormony. A se vší naléhavostí. A našel jsem si milenku. Je to síla, našel jsem si milenku a ještě mě za ní dovezla moje vlastní žena a všemu přihlížela. Někdy v polovině listopadu minulého roku ve mně ...

Hudební povyraženíčko

O léčivých účincích hudby

Moji ženu postihla taková drbavá věc: vyrazilo se jí po angíně povyraženíčko. Bříško si hezky podrbala sama, ale záda jsem si musel vzít na starost já, nebo občas junioři. Aktivní ženu člověk nezkrotí k běžnému lehu často, ale z bedniček se linula zrovna krásná hudba a já jsem vycítil příležitost k edukačně-emocionálnímu zážitku v duchu "já tě podrbu, ale za to si poslechneš můj výlev". Prokofjevova Klasická symfonie je neobyčejná zejména s přihlednutím k tomu, kdy a v jaké hlavě vznikla. Ona je to ...

Nový web

Není-li obsah, zaměřme se alespoň na formu!

Tímto heslem vhodným pro politiky musím okomentovat, proč jsem udělal nový web. Pravda je, že hlavním impulzem byla tvorba webu pro moji ženu, která už si s tím starým zoufala. Když jsme shledali, kolik peněz bychom museli za nový web dát profíkům, znechuceně jsme si odplivli a pustili jsme se do díla sami. Výsledek je teď před vámi. Hlavní mylšenkou je celkové zjednodušení a komfortní prohlížení na telefonu, což je dnes samozřejmě fenomén. S hrůzou jsem zjistil, že můj původní web vznikl na z ...

Pitný režim

Podrobnosti o dodržování pestrého pitného režimu

Ještě nedávno jsem psal o blahodárném vlivu vína na tělesné a zejména mentální zdraví. Báječná dovolená a Ježíšek mi však rozšířili obzory a nyní vím, že dodržovat pitný režim lze různými způsoby. Docela by mě zajímalo, jak to mají ostatní. Co, kdy a proč. Jestli si moji výzvu přečtou, třeba mi to napíší. Gin s tonikem si rád dám, když přijdu unavený z práce. Jen zasyčí, otupí hrany a dovolí přejít jinak nepřípustné dětské neplechy. Jeho nevýhodou je, že by ho člov ...

Víno

Mám rád víno, tak mě napadlo popsat jak

Víno je báječná věc. Má dlouhou historii, takže ho lidstvo už umí. Některé lidstvo vyrábět, jiné pít. Patřím k tomu druhému lidstvu, i když jsem si nedávno vyzkoušel v rámci dárku šlapání hroznů v kádi, zkusil jsem si sběr hroznů na vinohradu, zkusil jsem si hadičkou natahovat víno do kýble (a při každém natažení půldecku polknout, nebo hůře vdechnout). Nejdřív jsem si myslel, že červené víno je nejlepší, pak jsem myslel, že nejlepší je víno bílé. Teď už dobře vím, že nejlepší j ...

Batáty

Něco o zelenině a rodinných vztazích

Stal jsem se před chvílí obětí emocionální erupce a mám teď potřebu kupit klišé na klišé a za čerstva je vykřičet do světa. Náš devatenáctiměsíční syn má samozřejmě svoje zlobivosti, ale má také své majstrštyky. Jedním z nich je beze sporu breptavost. Místo abychom se rozplývali nad "máma, táta", zvykáme si na komplikované konstrukce typu "teta stříhá morčátka". Dnes jsem Vojtíka uspával. Všechny bodré babičky, dětští psychologové, ostřílené matky, specialisté, terapeuti a další spá ...

Geitenkaas extra belegen

Něco málo o mém vztahu k sýru

Dřív jsem si myslel, že Gouda je ten světle žlutý plátkový sýr nepříliš výrazné chuti, který leží v Albertu vedle Eidamu. Eidam je ten ještě světlejší plátkový sýr, ještě méně výrazné chuti. K napsání těchto pár řádků mě inspiroval web sýromil.cz. Za poslední měsíce jsem si uvědomil, že sýr nemusí být jen kus hmoty, kterou si dáte k večeři na krajíc chleba, ale že to může být hobby, ba dokonce vášeň. Ani trochu se nechci stylizovat do role znalce, ale vím jistě, že existují sýry, pro kt ...

Epizoda

Pozastavení v čase a prostoru, na půdě nizozemské

Tmavé vlasy se jí kroutily do prstýnků. Vyčesané, ukazovaly šíji. V černém tílku působila něžně, ale sebejistě. Víc jsem neviděl, protože stála za oknem, vsazeným do zdi z neomítnutých cihel. Arkýř v prvním patře tvořil dokonalou výlohu. Stál jsem dole na chodníku, už se setmělo. Pozdní večer voněl jarem a nebyla zima. Všude kolem ní v policích čekaly knížky. Jednu z nich držela otevřenou v ruce a zaujatě do ní hleděla. Hřbety knih byly ve světle žárovky příjemně teple barven ...

Skyfall

Pár vět o dobrém filmu

Nevím, jak vás, ale mě bondovky prostě baví. Už jsem to tu psal. Pohádka s trochou nesmyslů, která vždycky dobře skončí, s hrdinou, který všechno vyřeší, který dbá na dokonale uvázanou kravatu, a který si ví rady na dně moře (přirozeně bez kyslíkového přístroje) stejně dobře jako v nejdražším kasinu. Na nový film jsem se těšil. Po Quantum of solace jsem byl trochu skeptický, protože se zkrátka vytrácel humor a všechno válcoval obyčejný akční film, jakých jsou desítky. Nic nemám proti Danielu Craigovi, i kd ...

Skvělá věc

Místo vysedávání u počítače je čas začít chodit na procházky

Stromů jsem zasadil spoustu. Dům jsem sice nepostavil, ale významnou měrou jsem přispěl k tomu, aby se v něm dalo bydlet. A nakonec – narodil se nám synek. Když jsme byli minulou sezónu rozvášněni v rekonstrukčním reji, řekl mi kamarád „pořiďte si miminko, je to skvělá věc“. I když jsem o jeho tvrzení neměl nejmenší pochybnosti, cítil jsem potřebu ještě chvíli budovat. Tak jsme ještě chvíli budovali. Jenomže, mezi námi, když člověk nevidí na konec budování, začne ...

Někteří jsou tajní. Třeba žluva hajní

Novinky z říše ptačí

Člověk k některým zájmům přijde jako slepý k houslím. Vlastně mi nic divného na nevidomém houslistovi nepřijde, muzika se přeci dělá srdcem. Jako malý jsem jezdil k babičce na chalupu a uvědomoval jsem si, jak městské dítě jsem. Nerozeznám žito od pšenice, kombajn od pluhu, ani jelena od kňoura. Říkal mi tuhle anglický lektor, že některý z jeho žáčků se na farmě podivoval dojení krávy, protože oni doma tedy rozhodně mají mléko ze supermarketu. Když jsem začínal brát rozum, takže dejme tomu po třicítce, ch ...

Příběh druhého domečku

Jak jsme se přeci jen zabydleli

Každý to má jinak. Někdo se třeba celý den baví spoustou aktivit a chodí se domů jen vyspat. Někdo je zase vášnivý chalupář a víkend co víkend vyráží s železnou pravidelností do druhého světa. Někdo si uváže celoživotní břímně a staví zdi, betonuje podlahy a pokrývá střechy, místo aby se v létě jezdil opékat do Chorvatska. Mám kamaráda, který tvrdí, že nechce být otrokem bydlení. Rozumná myšlenka, zdá se mi. Ještě před pár lety bych se k ní nejspíš hlásil na celé čáře. Nevím, co a proč s ...

Anton Pavlovič

Anton Pavlovič

Kdysi dávno, v matce měst, čekal jsem v metru na kamaráda. "Přijedu později", říkala zpráva, která mi od něj přišla. "Nevadí, čtu si Antona Pavloviče", napsal jsem já. Odpověď mě velmi pobavila: "Tak se jmenoval můj dědeček!" Nemám tedy na mysli tohoto dědečka, ale ruského spisovatele konce devatenáctého století. Mé znalosti literatury jsou krajně vetché, nicméně dílo Antona Pavloviče připoutalo dlouhodobě moji pozornost. Proudí se samozřejmou lehkostí a podle mého názoru skvěle vystihuje ruskou náturu, kterou je třeba d ...

Změna stavu

Pár slov o velkém skoku pro člověka, ale malém kroku pro lidstvo

Milí přátelé a kamarádi, koupě domu a stěhování nás s Petrou nevytěžovalo a nenaplňovalo tak úplně a docela, tak jsme si řekli, že si to ještě dál zavaříme. V sobotu 18.9.2010 na Lemberku jsme se vzali. Čekal jsem krizové scénáře, nestíhání, zapomínání, ztrácení, a byl jsem skeptický. Pravda však byla úplně jiná - obřad jsem si užil, nebyl jsem nervózní, měl jsem krásnou nevěstu, povídajícího pána jsem poslouchal a na klíčovou otázku jsem odpověděl správně ...

Ach, ten portrét!

O fotografování lidí

Netroufám si označit se za portrétního fotografa, ale faktem je, že takové fotografování mě poslední dobou moc baví a chci tomu věnovat i pár řádek. Fotografie lidí mě zaujala obecně. Neumím udělat blyštivé supersnímky s cizími názvy žánrů jako glamour nebo fashion, neumím používat ani umělé světlo, ba necítím se na vymýšlení krkolomných póz. Nesmírně rád si ale povídám s modelem, chci nahlédnout do duše, poznat. Když to jde, udělat fotografie. Chci si užít tu příjemnou intimní atmosféru, vychutnat si po ...

Příběh jednoho domečku

Krátké povídání o velkém snu

Neaspiruji na zuřivého bloggera a i když to neodsuzuji, nevím, co nutí lidi psát o tom, jak se ráno vyspali, nebo jak je naštval šéf. O tohle se ale podělit musím. Poslední roky jsem hodně jezdil pracovně do Liberce, aniž bych tušil, že to je začátek mé pražské labutí písně. Už tenkrát jsem chodil po Liberci se zakloněnou hlavou a otevřenou pusou. Nejsem znalec ani vášnivý obdivovatel, ale architektura prvorepublikových vil v tomhle městě mě hned od počátku ohromovala. Představoval jsem si ty vysoké stropy a ...

Bond. James Bond

Škokující přiznání k vášni pro bondovky

Dost bylo hlubokomyslných úvah. Nestydím se přiznat, že kromě složité hudby mám rád také jednoduchou kinematografii. Jsem bondolog. Kdysi mě opustila jedna slečna, a když jsem se z toho sbíral, můj dobrý kamarád mi dal pro odreagování všechny bondovky. Bylo to někdy krátce po přelomu tisíciletí a je s podivem, že jsem do té doby znal jen jeden nebo dva filmy o agentovi 007. Zhltnul jsem to pěkně od začátku a pak v dalších letech jsme se k tomu s kamarádem vraceli se skleničkou vína. Někdy i ke dvě ...

Muzika

Můj vztah k hudbě

Nenapadá mě přesně, proč by měl být dobrý nápad tady psát něco o hudbě. Někde jsem jednou četl, že mluvit o hudbě je stejné, jako tančit o architektuře. Nejspíš to tedy nemá smysl. Hudba má pro mě asi ještě větší význam, než fotografie, i když to tak z webu možná nevypadá. Emoce v ní jsou skoro hmatatelné, má spoustu podob, je všudypřítomná, je přítomna i jen v souzvucích denního života. Dokáže mnou zatřást a nestydím se přiznat, že u mě několikrát vyloudila slzy. Neumím naplnit web hudbou. Nemělo by to ...

Duchové v kostele

Bojím se své vlastní fotografie z Nového Boru

Nepochopitelné věci se mohou přihodit i materialistům. Jednou jsem byl takhle v Novém Boru, aspoň myslím, že to bylo tam, a chodil jsem po městě. S fotoaparátem na krku jsem hledal motivy. Když jsem dorazil ke kostelu, řekl jsem si, že nahlédnu za dveře. Dělám to často, i když se většinou jen tak rozhlédnu a zase odejdu. Dál nechodím. Nerozumím těm věcem uvnitř, ale i jako nevěřící k nim mám velkou úctu. Někdy chci udělat snímek aspoň ze zádveří přes sklo, abych učinil za dost potřebě zach ...

Ukrajina

Všude na webu se míhá Ukrajina

Za všechno může Roman. Když jsem ho poznal, nasměroval mě v mém hudebním tápání zpět k vážné hudbě (asi po deseti letech). Půjčoval mi různá cédéčka. Byly to velmi dobré kusy, ale stále nepřeskočila jiskra, nezamiloval jsem se. Pak přišlo CD v zelenočerném obalu. Po Čajkovského veleznámém klavírním koncertu následoval druhý klavírní koncert Prokofjevův. A to bylo ono. Hltal jsem pak muziku toho pána a později jsem pocítil potřebu vyhledat některé z míst, kde se pohyboval duch génia a nasát atmosfér ...