Muzika
Můj vztah k hudbě
Nenapadá mě přesně, proč by měl být dobrý nápad tady psát něco o hudbě. Někde jsem jednou četl, že mluvit o hudbě je stejné, jako tančit o architektuře. Nejspíš to tedy nemá smysl.
Hudba má pro mě asi ještě větší význam, než fotografie, i když to tak z webu možná nevypadá. Emoce v ní jsou skoro hmatatelné, má spoustu podob, je všudypřítomná, je přítomna i jen v souzvucích denního života. Dokáže mnou zatřást a nestydím se přiznat, že u mě několikrát vyloudila slzy. Neumím naplnit web hudbou. Nemělo by to smysl, protože by ta hudba nebyla moje. Udělat fotografii je jednodušší, byť je výsledek průměrný.
Rád bych někdy na webu věnoval celou sekci hudbě, ale těžko říct, jestli k domu někdy dozraje čas. Už proto, že mě zajímá hudba, která není konzumována úplně masivně.
Nejvíc mě baví hudba, které se legračně říká "vážná". Jako píšu někde vedle - i tady za hodně může Roman. V mém postpubertálním věku mi dal impulz správným směrem. Největší láskou je Prokofjev, ale také řada dalších ruských autorů devatenáctého a dvacátého století. No jen si pusťte něco z jeho klavírního díla! Pusťte si symfonii od Šostakoviče, třeba desátou! Nebo jeho trio! Nebo preludia Rachmaninovova, sonáty Skrjabinovy! Nebo třeba si pusťte etudy Chopinovy, pusťte si Martinů, Janáčka!
Jak moudře řekl jeden pán, Bacha je třeba byť jen z hygienických důvodů. Na noční stolek si položte nahrávku jeho Temperovaného klavíru. Klidně tu od Glena Goulda - i když vám bude zprvu podezřelá. Další večer si tam můžete položit Appassionatu, třeba v podání Gilelsově. Pravda, zbytečně moc tančím o architektuře.
Sám jsem se věnoval klavíru, pak kytaře, pak zase klavíru a nic neumím pořádně. Mám rád i spoustu hudby - dejme tomu populární. Mám rád Buty, Redla, Queeny, spolykal jsem spoustu jazzu, ve kterém se ostudně špatně orientuji. Poslední dobou jsem se stavil na kus řeči s Allanis a dost jsem se u ní zapovídal.
Mám obrovskou polici cédéček. Mám taky hromadu vinylů a těším se, až jednou budu mít opravdu velkou temnou komoru, že si tam koupím starý gramofon.
Jak vy?
Aha :-)
...pěkně napsáno!
Taky jsem uronil párkrát slzu u vážné hudby...i když ji běžně neposlouchám:)...
hmm, upřímná zpověď, hudebníče.
Nuž co dodat, napsal jsi to výborně, kamaráde!
Moc! :-)